Za tajemně znějícím názvem se skrývá ctnost všech kriticky smýšlejících lidí. Ale pozor – intelektuální pokora není o tom, že si nejsme jistí vůbec ničím. Je to „jen“ velmi důležitá schopnost přiznat si, že se můžeme ve svých názorech a úsudcích mýlit, a je to ochota změnit názor, když se objeví nové důkazy.
Být „intelektuálně pokorný“ je snazší než se může zdát – stačí si jen pokládat správné otázky a upřímně si na ně odpovídat:
Mohu se mýlit? Jaké důkazy by mě přesvědčily o opaku?
Neupřednostňuji jen informace, které podporují můj názor? (Pozor na konfirmační zkreslení!)
Jak by argumentoval někdo, kdo se mnou nesouhlasí?
Je můj názor založen na faktech, nebo na emocích?
Jak se na to dívají odborníci? Nebo věřím raději tomu, co se mi líbí?
Intelektuálně pokorný a kriticky smýšlející člověk nehledá důkazy podporující jeho osobní názory, ale snaží se odhalit pravou podstatu věcí, která je podložená objektivními fakty.
Řada lidí si myslí, že intelektuální pokora je slabost a neochota stát si za svými názory. Jenže osobní názory mají mnohdy blíže k emocím a intuici než racionalitě a jak víme, tak emoce nebývají nejlepší rádce. Intelektuální pokora je právě schopnost říct:
„Možná nemám všechny informace. Pověz mi víc.“
„Možná jsem se spletl. Jak to vidíš ty?“
Takže příště, až budete s někým nesouhlasit, zkuste místo obrany svého názoru říct:
„To je zajímavý pohled. Můžeš mi to vysvětlit víc?“
Možná zjistíte, že se naučíte něco nového. Možná zjistíte, že váš názor potřebuje úpravu. A možná zjistíte, že diskuze nemusí být boj, ale cesta k porozumění.
A jakou otázku si pokládáte nejčastěji vy? Podělte se s ostatními v komentářích! 
Přidejte odpověď